Nikola Ogrodnkov, Czech Republic’s top female javelin thrower, expressed her disappointment after failing to qualify for the finals at the World Athletics Championships in Budapest. Ogrodnkov’s throw of 54.59 meters placed her second to last in the qualifying group, and she finished 28th overall.
Both of Ogrodnkov’s teammates, Nikol Tabakov and Irena Gillarov, also fell short of the qualifying mark of 59.66 meters, with throws of 55.45 and 54.15 meters, respectively. The team’s collective failure to advance to the finals was a major disappointment, as they were far from reaching their goal.
“I am naturally very disappointed. It’s a fact that I won’t be in the finals, and I blame myself for it. I couldn’t find anything in my technique that would help me throw farther. I simply threw poorly,” Ogrodnkov lamented.
After her first attempt, which only reached 50 meters, Ogrodnkov received instructions from her coach, Jan elezn. When asked about the advice she received, Ogrodnkov explained, “I veered to the left and rotated during my initial throw, so he advised me to throw forward and let the movement flow naturally. I tried, but because I wanted it so badly, I didn’t ground myself properly. They were short throws, basically nothing.”
Ogrodnkov also discussed the impact of her recent rib injury on her performance. “I didn’t feel restricted by the injury. I just stumbled a bit. When I tried to warm up, it didn’t go well. But I came here knowing that I was post-virus, although I don’t want to use that as an excuse. The problem is my very unstable technique.”
When asked about the psychological toll of her health issues, Ogrodnkov acknowledged the sacrifices she and her team make for the sport. “People who know me know that we train a lot and put a lot of effort into it. Even though I fail in competitions, it doesn’t mean that the next year won’t be good. I believe that things can change, and that’s important to me. Losses are part of sports. Losing is unpleasant, and I would like to win every competition, like everyone else, but it just hasn’t happened yet. I have to keep hoping that things will come together again.”
Ogrodnkov also reflected on her silver medal win at the 2018 European Championships in Berlin and how it serves as a reminder of her potential. “For me, the main thing is my love for everything I do, for athletics. I enjoy throwing the javelin, I enjoy competitions. Even though it frustrates me that I can’t do it, it makes you want to fight, to kick something and throw the javelin as far as possible. Then you reflect on what happened, what you could have done differently. But you still go back to training and prepare for the next season, believing that it will be good.”
When asked about her coach’s interpretation of her recent struggles, Ogrodnkov emphasized the complexity of javelin throwing as a discipline. “You see, javelin throwing is quite a complicated discipline, different from running. In running, you can tell if you’re in form or not. In javelin throwing, many factors come into play, but technique is the most fundamental element. And then there’s the mental aspect, which I think I’ve worked on a lot, partly because I’ve had several starts in major competitions, even the unpleasant ones. Such experiences make you mentally stronger. A few years ago, I would have collapsed here.”
Regarding her experimentation with technique during the winter, Ogrodnkov admitted that the changes did not work out. “It’s true that we made some changes this year. It was a trial year. The coach sees that I can throw farther. So, we’re trying to find the years when I threw like that, which is why I make so many excuses. But I have decided that I won’t let myself be pressured into making any further changes. If anything, we’ll do it in winter in Africa, not during the season, as it’s counterproductive for me.”
When asked about the challenges of aging in the sport, Ogrodnkov acknowledged the increased pressure. “It’s a fact that as you get older, you’re under more pressure. You know that you don’t have many years left, and you don’t want to experiment too much. But at the same time, you’re more aware of everything. I know that I used to throw well, and it worked for me. I’m trying to figure out if it was the training or if the last three years, which included my battle with COVID, somehow affected me and ingrained some automatic program in my body that I can’t get rid of. I’m trying to understand it.”
At 33 years old, Ogrodnkov has set her sights on competing in two more Olympics. “Honestly, I would like to make it to two more Olympics. I’ve had good years when I was at the top. Now, I’m going through tougher years. I don’t want to say that it’s terrible, but you feel the pressure more. You know that time is running out, and you don’t want to experiment too much. But I have to stay healthy, which I have managed to do this year.”
Despite her disappointment in Budapest, Ogrodnkov remains determined to continue her journey in javelin throwing. With her love for the sport and her resilience, she hopes to overcome the challenges and achieve success in the future.Nikola Ogrodníková zklamaná z výkonu na MS v atletice v Budapešti
Jen 54,59 metrů znamenalo předposlední místo v kvalifikační skupině A a a osmadvacáté celkově. Důvod k smutku neměly ani další české házenkářky. Nikol Tabaková předvedla výkon 55,45 a Irena Gillarová 54,15. Kolektivně zažily kvalifikační krach, vždy postup do finále pro ně zůstal příliš vzdálený, na ten by potřebovaly výkon 59,66.
“Jsem samozřejmě moc zklamaná. Fakt má tvář, že ve finále nebudu,” svěřila se Ogrodníková. “Ale můžu si za to sama. V mé technice jsem nenašla nic, co by mi pomohlo poslat oštěp dál. prostě jsem házela blbě.”
Po prvním pokusu, který letěl k 50 metrům, přišly pokyny od trenéra Jana Železného. Co radil? “Zahajovací pokus jsem hodně uhnula doleva a do rotace, takže mi poradil, ať hodím oštěp dopředu a nechám projít pohyb rovně. Tak jsem se snažila, jenže jak jsem hrozně moc chtěla, nepoložila jsem nohy na zem. Byly to krátké hody, vlastně nic.”
Ogrodíková se před závodem potýkala s problémy se zdravím. “Omezovalo vás letošní zranění žebra?” “Já je ani necítíla. Jen jsem pokulhávala. Když jsem si chtěla zavázat, moc to nešlo. Ale jela jsem sem s tím, že jsem po viróze, i když se na to nechci vymlouvat. Problémem je má hodně nestabilní technika.”
Podepsaly se zdravotní problémy i na vaší psychice? “Lidé, co mě znají, tak vědí, že trénujeme hodně a co v tom obtížněme. I když závod pokazím, neznamená to, že pět roků nebude dobrá. Vím, že se vše jednou změní, je pro mě hodně důležité. Prohry k sportu patří. Prohrát je nepříjemné, rádi bych každý závod vyhrávala, jako asi každý, ale zatím se to holt neděje. Musím dlouho doufat, že se mi zase vše sejde.”
Udržujete tuto víru i vzpomínky na mistrovství Evropy v Berlíně, odkud jste v roce 2018 vezla stříbro? Je tato medaile pro vás důkazem, že úspěchy někde ve vás jsou? “Pro mě je asi hlavní láska ke všemu, co dělám, k atletice. Házet oštěp mě baví, závody mě baví. I když mě rozčiluje, že se nedaří, to se vám potom chce brečet, do něho kopnout a hodit flák s pitím nevím kam. Pak pod přemýšlíte, co se stalo, co byste udělali jinak. Ale stejně jdete zase na trénink a připravujete se na další sezónu s tím, že to bude dobré.”
Myslí si trenér vaše potíže v posledních letech vysvětluje? “Víte, oštěp je docela složitá disciplína, trochu jiná než běhy. V nich docela poznáte, jestli máte formu, nebo ne. V oštěpu hraje roli spousta věcí, ale technika je nejzákladnější element. A pak hlava, ovšem na tu jsem myslím dost zapracovala tak díky tomu, že už mám za sebou několik startů na velkých závodech – i těch nepříjemných. Takové zkušenosti vás dělají
To nečekala, že to bude trvat tak dlouho. Měla jsem problémy se zotavením, a tak mi trvalo déle, než jsem se vrátila do plné formy.
Dopředu a nechám pohyb probíhat přirozeně. Zkusila jsem to, ale protože jsem to tak moc chtěla, nedokázala jsem se správně zakotvit. Byly to krátké hody, prakticky nic.”
Ogrodníková také promluvila o vlivu nedávného zranění žeber na svůj výkon. “Necítila jsem se omezovaná zraněním. Jen jsem
