Je možné, že jste se probudila a měla tu hlavu absolutně prázdnou? Víte, že nevím? Právě dnes jsem se o tom bavila s jedním naším známým, který dobře znal i Jirku. To je něco, co z tohoto života nezmizí. To je moje zkušenost, která je nepřenositelná. Každý, kdo o někoho přišel, určitě ví, co to znamená. Vlastně nemůžete nahradit toho člověka někým jiným. Je to prostě ztráta, která je doživotní. A já moc ráda zmiňuji Nicholase Wintona, se kterým jsem se osobně znala. Byla jsem u něj doma, to už mu bylo přes sto let, a prohlédli jsme si album, kde byla fotka jeho ženy, která umřela už hodně dávno.
A on najednou pohladil ten obrázek a řekl mi: “Víš, když ti umře někdo takový, jako byla moje Greta… Není to časem méně těžké, ale je to časem víc těžké. Já jsem tomu tehdy nerozuměla, ale stran tomu rozumím teď. Je to něco, s čím se člověk musí naučit žít. A pokud mu to mysl dovolí, tak se s tou ztrátou nemůže plížit příliš dlouho trpět. Nemůžete se trápit tím, co nezměníte. To je takové obecné pravidlo.”
Co ve vás zanechalo setkání s panem Wintonem?
On byl mimořádný člověk. Naplňuje mě takovou jistotou, že cokoliv dělá člověk jako jedinec, tak to není zbytečné. Někdy je člověk v situaci, kdy si myslí, že je zbytečné to, co dělá, že to stejně zapadne a že jeho práce je zbytečná, protože ji přebije něco jiného. Ale Nicholas Winton nám všem ukázal, kolik toho zmůže jednotlivec. On, kdyby se tehdy nerozhodl zachránit své hory, tak by ubylo tolik dětí. On zachránil spolu s Peterem Blakem a Trevorem Chadwickem a jeho maminkou více než 699 židovských dětí před Hitlerem. A teď je z toho více než pět tisíc lidí.
A všechny ty Wintonovy děti, kterých už bohužel moc není, všichni pomáhají ostatním, protože jim kdysi někdo tak pomohl. To je prostě velká inspirace. Stejně tak to byl Jirka a stejně tak je to i můj současný partner, Mirek Brta, profesor egyptologie. prostě mám kliku, že jsem obklopena lidmi, kteří jsou významní v tom, co dělají, a milují tu svou profesi. Ono je to na tom stran zvláštní. Vím si toho!lích situacích, jako je dnešní, si uvědomuji, že i když se cítím unavená nebo bolestivá, je to malé ve srovnání s tím, co lidé jako Nicholas Winton dokázali udělat pro ostatní. Jejich odhodlání a obětavost jsou pro mě obrovskou inspirací.Bylo to hodn dlouh a bolestiv proces. Ale vte, e jsem si uvdomila, e to bylo nutn. Musela jsem projt tm, co jsem prola, abych se z toho mohla pouit. A te jsem na tom mst, kde jsem siln a nezvisl. A to je to nejdleitj. Musm bt siln pro sv dti a pro sebe. A to jsem. Jsem na sebe hrd.
